Bína

Jmenuji se Bína a jsem Český strakatý pes. Narodila jsem se 28.3.2008 mamince Flóře v Buchlovicích v chovatelské stanici Ze Strakatého kožíšku. Panička si „můj druh“ už přála dlouho, i když prý vůbec neví, kde na nás přišla. Ale tak se jí zalíbila naše povaha, že si byla jistá, že si někoho z nás jednou pořídí. Pak začali stavět nový domeček, tak si řekla, proč si mě nepořídit hned, i když už jednoho pejska mají. A tak jsem se 30.5.2008 ani nevím jak ocitla ve Zlíně.
Aby se páníčci nenudili a časem se nedivili, tak jsem hned od začátku projevila svůj pravý původ – žádný ČSP, ale tasmánský čert křížený s krokodýlem. Takže panička určitě nebude litovat, že si mě vybrala na agility, protože už teď jsem velmi činorodá a přebornice ve skoku na pohovku, do postele a vůbec.... 

A ani nevím jak, a už mám 1 rok. Už je ze mě mladá dáma. Vážím 14,5 kg a měřím 47-48 cm (jak se postavím:-)).

Panička má se mnou zřejmě velké plány, protože se se mnou snaží chodit na poslušnost a začaly jsme trénovat agility. Na obou je zatím nejlepší to, že je tam spousta jiných psích kamarádů! Ale můžu zodpovědně říct, že dělám i pokroky. Například odložení pro mě bylo zpočátku něco nepředstavitelného a teď už to občas dokonce zvládnu, i když panička cvičí s Kesy. Nejvíc ale asi bojuju s chůzí u nohy, to mi někdy jde a hledím na paničku jak na svatý obrázek, ale jindy je na zemi tolik zajímavých pachů, že mě ani pamlsky ani nic jiného nezajímá.

S agility teprve začínám, ale vypadá to jako ohromná sranda, tak se asi budu snažit, ať to stojí za to!! Už jsem byla obeznámena snad se všemi překážkami, takže už by mě nemělo nic překvapit. Trochu mě jen zmátlo, když mě poprvé vzali na houpačku. Tvářilo se to jako kladina, ale přitom to byla taková zrada! Pak když jsem pak šla na opravdovou kladinu, tak jsem jim už nevěřila, a raději jsem zvolila trochu opatrnosti! Ale jak říkám, teď už mě nic nerozhází:-)

Ale opravdový přeborník jsem ve vzlínání po kuchyňské lince. I když nejsem moc vysoká, tak krk mám docela natahovací, takže přede mnou není nic v bezpečí!! Toto si asi nikdy nenechám vysvětlit, že se to nemá, protože to vždycky stojí za to. A navíc budu mít krásné silné zadní nohy:-)

Takže vzhůru do dalšího roku života a snad to bude alespoň takové jako doposud:-D Páníčci, těště se!!

Rekapitulace druhého roku života!

Tak jsem se ve zdraví dožila dvou let! Letos se tedy nekonaly žádné velké oslavy, ale je fakt, že já se mám dobře každý den!!

A co se tedy za ten rok událo?? Jak jistě víte, přibylo nám dvounohé štěně, se kterým si docela rozumím:-) Občas ho pořádně očistím nebo pošlapu, ale za to si nechám zase všechno od něho líbit! Sice ještě neumí pořádně házet aporty, ale já si ho vycvičím:-)

Taky jsme s paničkou zahájily agiliťáckou závodní kariéru. Myslím, že docela úspěšně, a že je se mnou panička spokojená!! Agility mě opravdu baví... ale proto jsem zatím trochu nevyzpytatelná, jestli parkur proběhnu s paničkou nebo tak jak se mi zrovna chce. Ale myslím, že to se časem poddá. Letos mě čeká spousta závodů a taky agility tábor, tak to dopilujem.

Občas zajdeme na poslušnost, a možná se letos také odhodlám sloužit nějakou tu základní zkoušku…uvidíme, co bude mít panička dobrého po kapsách:-)

Se svou starší spolubydlící Kesy to máme pořád stejné, občas si hrajem, občas se provrčíme, občas všechno dohromady:-) Ale je to fajn mít s kým provádět lumpárny…

Taky mi přibylo pár psích kamarádů…, ale to už není jen tak vybrat si kámoše. Jsem se stala trochu vybíravější… taky už nejsem žádné mládě, ale stává se ze mě psí dáma… možná by si v tuto chvíli páníčci významně odkašlali, ale to je jejich problém!! Aby totiž věděli, že mě mají, tak občas zazlobím. Nejraději jdu zbaštit nebo vyválet se v nějaké mňamce (prý je to ale fuj, tak nevím!). A nebo mám u sousedů psí kamarádku, která se ráda toulá…a když ta jde kolem, tak nevidím, neslyším, odcházím (ale jen tak na 5 minut, doma je přeci jen doma:-)).

Ale jinak si troufám říct, že jsem stále hodnější strakatice a třeba to už bude jen lepší:-)

Takže……. Jedeme dál:-)